Z projevů Václava Havla 2023

 

Listopad 1989 – Letenská pláň:

 

Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte.

 

V prosinci 1989 před volbou prezidenta:

 

Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.

 

Prosinec 1989:

 

Pro mne není rozhodující s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.

 

 

1.1.1990 v novoročním projevu:

 

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.

 

Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z nás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme jen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat.

 

23.1.1990 při projevu ve Federálním shromáždění:

 

Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoliv handicapovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.

 

 

V dubnu 1990 ve veřejném projevu:

 

Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnoho se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout… Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!

 

 

Na tiskové konferenci po přijetí zákona o volbách na dotaz novinářů:

 

Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, že jejich úsilím je, aby přechod od Neekonomicky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. … Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.

 

1990: Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.

 

 

29.6.1990 ve Federálním shromáždění:

 

Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné „Nejde to!“

 

Naplnila se slova V. Havla? Nikoliv!

 

Všichni víme, že ne, ale přesto nám značná část našich mocenských elit a téměř všechna média o „velké sametové“ bez uzardění dále lžou!

Zmýlil se velký dramatik ve svém vidění budoucnosti naší republiky a života každého z nás? Pokud ano, měl možnost se omluvit a říci, jak prohlásil např. Lech Walesa, že udělal chybu a že měl raději zvolit nekapitalistickou cestu vývoje. Na tu ale celá desetiletí před ním ukazoval Alexander Dubček. Byl to však právě V. Havel, spolu s dalšími, zejména P. Pithartem, který tuto sociální orientaci, k velké škodě nás všech, rázně odmítl, a to i s jejím hlasatelem, s kterým nadto sehrál nechutnou frašku.

Z odpůrce vojenských paktů, hlasatele odzbrojení a neutrality se z V. Havla stal nejen velký natista, ale i tvůrce dnes snad již světové známého pojmu „humanitární bombardování“ a následně i jeden z podněcovatelů války v Libyi. Až o těchto faktech a jim podobných se bude pravdivě kriticky mluvit, budeme moci doufat, že snad i někdy u nás pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Zatím se jí to nepovedlo, právě naopak!                                                                    J. Kovář

 

Epos o Havlově bustě v Letovicích

 

Letovice jsem měl rád,

však je tu Havel kamarád.

Bustu jemu zrobili

ve svetru pak jej vystavili.

 

Svetr symbol revoluce

prý proti panským frakům.

Pak Havel svetr  za evoluce

odhodil kvůli pakům.

 

Pakové jej ztratili

leč páni zatleskali.

Svetr v háji, budem v ráji,

novináři pleskali.

 

A pak přišel hudebník,

co Rusům vyvedl ten trik.

Havla milí oslavujte,

Sameťáky pozdravujte.

 

Republiku jsme rozkradli

s požehnáním Havla.

A Srby jsme zválcovali

jak kázala nám Madla.

 

Olysalý tento guru

Havla pak má plnou fůru.

Ty náš hloupý národe,

chleba pro tě nebude.

 

Bustu dám Ti v Letovicích

abys měl nač zírat.

A ty o těch podvodnících

mlč, máš losy stírat.

 

Losy jsou nám pěkně nanic,

jako Havel panic.

Bulíky nám věší ten strýc

na nos, jako starý fric.

 

A tak modla Havla stojí,

zdáli Masaryk se dívá,

zdali Boha se nebojí,

kdo na republiku plivá.

 

My havlisti

nemáme ni tento problém,

církevníci finančníci,

vymodlí to s Bohem.

 

Havel sic byl ateista,

ale dával Te Deum.

A my bratři jeho gusta,

mu klidně dali na rum.

 

Na Hradě pak koloběžky

startovali borci.

Ostatní pak šlapou pěšky.

Maj restitucí porci.

 

Sudet nám nic nesebere,

však bolševik ano.

Levičáky to vše dere.

Přejem dobré ráno.

 

Insitní verše na bustu presidenta Havla

v revolučním svetru v Letovicích  JJN 2016

Havlovy citáty

Vymývání mozků kvůli kultu osobnosti. V hlavní roli Václav Havel, režie Bořek Šípek.

František Matějka

Jaké Havlovy citáty by měly být promítány na Ruzyni, čemuž se už zjevně nevyhneme? Ať tvůrci v touze po lásce nezapomenou taky na pravdu a nefalšují naší historii. Falšovatelé historie totiž svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují.

Autorem instalace jakéhosi několikapatrového sezení, ze kterého budou moct návštěvníci v příletové části letiště číst promítané citáty Václava Havla, je výtvarník a architekt Bořek Šípek. „Připravujeme výběr citátů Václava Havla jako prezidenta, filozofa, dramatika a občana. Instalace bude prostor, do něhož bude možné nahlížet jako do divadla. A lidé si tam budou moci přečíst jeho citáty,“ řekla ředitelka Knihovny Václava Havla Marta Smolíková. Citáty budou v češtině i angličtině a o dalších jazycích uvažují. Instalace je naplánována na říjen letošního roku, kdy nám letiště za veřejné peníze také přejmenují.

Pokud má být (a nezdráhám se napsat, že alespoň v tomto případě) naplněna Havlova vize o pravdě, vítězící nad lží, pak považuji za zcela nezbytné, aby zdaleka nejen pro návštěvníky ze zahraničí, ale zejména i pro další pokolení u nás doma, nebyly opomenuty citáty skutečně zásadní. Zde mám několik myšlenek bývalého prezidenta, které považuji za historicky důležité:

Ve věci útoku na Jugoslávii: „Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů.“

Ve věci blaha všech a pouze dílčí odpovědnosti: „Lidstvo, to znamená každý člověk, by si měl stále zřetelněji uvědomovat, že mimo všech svých přirozených odpovědností, to znamená své odpovědnosti za svoji rodinu, obec, národní či kulturní společenství, za svůj podnik či stát, nese i odpovědnost za celý svět, na jejímž pozadí musí reflektovat všechny své ostatní, sobě přirozeně bližší, ale vždy jen nějak dílčí odpovědnosti.“

Ve věci útoku na Libyi: „Může mít různou podobu. Od pomoci tamním povstalcům přes blokaci vzdušného prostoru po cílený atak na místa, kde se schovává Kaddáfí. (…) Ukázalo se, že to je šílený zločinec.“

Ve věci smluveného převzetí politické moci od komunistů výměnou za moc ekonomickou, což je dnes v učebnicích pro naše děti označováno za tzv. sametovou revoluci: „Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi, a tak dále a tak dokola. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet mé knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. (…) Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika.“

Když už tedy musím vynaložit společně s ostatními, ačkoli to absolutně nechci, veřejné prostředky na něco takového, co na letišti Ruzyně plánují, chtěl bych tam vše výše uvedené. Bylo by jistě nešťastné, matoucí a vůči pravdě a lásce nespravedlivé, kdyby některé z těch nejvýznamnějších myšlenek zůstaly zapomenuty. Ostatně sám Havel také řekl, že „falšovatelé historie svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují“. A to je, myslím, jeho nejpravdivější citát, kterého se dopustil, a který tak přesně míří do řad podporovatelů jeho posmrtného kultu osobnosti.

Euportal, 20.8.2012

Jistě nejsou bez zajímavosti i další Havlovy citáty:

Z projevů Václava Havla

Listopad 1989 – Letenská pláň:

Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte.

V prosinci 1989 před volbou prezidenta:

Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.

Prosinec 1989:

Pro mne není rozhodující s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.

1.1.1990 v novoročním projevu:

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.

Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z nás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme jen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat.

23.1.1990 při projevu ve Federálním shromáždění:

Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoliv handicapovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.

V dubnu 1990 ve veřejném projevu:

Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnoho se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout… Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!

Na tiskové konferenci po přijetí zákona o volbách na dotaz novinářů:

Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. … Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.

1990:

Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.

29.6.1990 ve Federálním shromáždění:

Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné „Nejde to!“

***

Od slibů V. Havla o zrušení Varšavské smlouvy, NATO, odzbrojení a neutralitě jsme dospěli ke vstupu do NATO, k nepřímé účasti na bombardování Jugoslávie, k zrůdnému termínu „humanitární bombardování“, jehož tvůrcem je V. Havel, k účasti okupaci Afghánistánu, Iráku, k uznání lžistátu Kosovo a k úsilí o vybudování americké raketové základny na území ČR, od slibů o sociálně spravedlivé republiky jsme došli k liberálnímu kapitalismu, v němž chudí chudnou a bohatí bohatnou, s nezaměstnaností a existenčními nejistotami, v němž je pošlapováno jedno ze základních lidských práv, právo všech na důstojný lidský život v míru. Od vlády lidu míříme ke stále asociálnější vládě politických stran.

K 22. výročí listopadového převratu zdůrazňujeme věrnost jeho ideálům, zvláště míru a sociální spravedlnosti. Pokud pro skupinu politiků kolem V. Havla a P. Pitharta měl tento program být především výtahem k moci a poté k jeho opuštění, či snad dokonce i ke zradě, pro nás je životním krédem.

Jsme přesvědčeni, že křesťanskosociální alternativa budoucnosti naší společnosti, opuštěná křesťanskými politickými stranami u nás i na Slovensku, se v mnohém prolíná s původním „revolučním listopadovým programem“ i s dubčekovskými představami o socialismu s lidskou tváří. (red. ČNL)

Webová stránka: E–mail: